Vlhkost podkladu je mezi podlaháři často diskutovaná a dokáže napáchat velké škody
Když se potkají dva podlaháři, nejčastěji si povídají o vlhkosti podkladu. Investor se podlaháře také nejčastěji ptá, na vlhkost podkladu.
Pro kladení všech podlahových krytin je přípustná vlhkost podkladu u podkladů na anhydritové bázi 0,5 CM jednotky a u cementových povrchů 2 CM. Řádná topná zkouška se provádí vždy, jestliže jde o vytápěné podklady, teprve až potom je možné přejít k měření vlhkosti. Při měření karbidovou metodou musí být výsledná hodnota 1,8 CM u cementu a 0,3 CM u anhydritu. To by bylo o vlhkosti podkladu ve zkratce vše.
Čísla, čísla, čísla, praxe nejsou jen čísla
Avšak v praxi zkratka neexistuje. V dnešní době se všichni hrnou za čísly, jsou jako hluší a slepí, upínají se jenom na ně. Jen čísla, čísla, čísla! Investor a stavbyvedoucí se tají jen na čísla, kolik to má, kdy to vyschne, kdy na to podlahář přijde. Bez jakékoli znalosti daného problému chce slyšet jen číslo, jakékoliv. Vyřknutím numera je jejich potřeba uspokojena.
Vyžaduje se, aby byl podlahář bezchybný, a není se čemu divit. Pro ukládání podlahovin se požaduje čím dál více odbornosti, pečlivosti a řemeslné zručnosti. Neboť podlaha je přece kus interiéru a lišta korunou celku. Velmi často podlahář slyší, když vznese námitku k nerozumnému požadavku investora: „Já to takhle nechci, chci to jinak! Dělej!“
Kdy měřit vlhkost podkladu
Ale zpátky k vlhkosti podkladu. Zvát si podlaháře k měření vlhkosti dva týdny po uložení potěru je zbytečné. Podklad bude vždy mokrý a ještě nevhodný pro jakoukoli další práci. Pro dosažení pevnosti v cementových potěrech je minimálně 28 dní, respektive přibližně v horizontu 56 dní nastane konečné dotvarování cementové desky. Situace je odlišná u anhydritových potěrů, ale obecně lze říct, že minimální doby je aspoň 28 dní.
Lze vysoušení urychlit?
Na urychlení vysoušení existuje celá řada metod, avšak často se zapomíná na ty nejjednodušší.
Průvan
Průvan je nejrychlejší vysoušeč podkladů. Je-li podlaha zaskládaná materiálem a okna zakrytá fólií pak se vysychání výrazně zpomalí. Výrazného zrychlení vysychání ze začátku, lze docílit například následujícím postupem. Aby se podlaha otevřela, tak se zamete a přebroušením až na strukturu se odstraní šlem. Je důležité ji potom pořádně zamést domácím smetákem, nestačí použít nějaké stavební koště a ještě jednou zamést malým smetáčkem. Teprve po mechanickém zametení, jež dokáže uvolnit i drobná prachová zrnka z otevřených pórů se může přejít k vysávání. Neboť i sebelepší vysavač sice vysaje určitou část, ale vždy zanechá povrch částečně znečištěn a tím uzavřen pro snadné vyvětrání zbytkové vlhkosti. U litých potěrů je dokonce technologickou podmínkou obroušení povrchu v určitém časovém intervalu od uložení. V praxi se však postupuje jinak, podlaha se párkrát přejede smirkovým papírem a to je vše.
Podlahové topení
Použití podlahového topení je druhým, neméně účinným vysoušečem. U většiny anhydritových povrchů lze již od 10. dne od aplikace topit a tím výrazně zkrátit čas vysychání. Je však důležité dodržet výše zmíněné obroušení povrchu. Nelze zaměňovat topení pro urychlení vysoušení za topnou zkoušku. Při používání podlahového topení k vysoušení se topí konstantně na nízkou teplotu, teplota topení může být maximálně o dva stupně vyšší než je teplota okolí. Naproti tomu při topné zkoušce se musí prověřit i chování desky z potěru při extrémní zátěži. Při této činnosti se rozpustí část krystalicky vázané vody, což má za následek, že před topnou zkouškou je suchá podlaha najednou znova vlhká až mokrá. Avšak ve většině případů se do týdne tato vlhkost srovná do standartního stavu.
Průmyslové vysoušeče
Další třetí metodou jsou průmyslové vysoušeče. I v tomto případě musí být podlaha holá a poklizená. Při použití průmyslových vysoušečů se naopak od minulých metod okna i dveře utěsňují, neboť vysoušeč musí nasávat vlhko z daného prostoru. Důležité je také na danou kubaturu místnosti dobře zvolit výkon vysoušeče, jinak může vysoušeč působit kontraproduktivně jako například malování stěn v místnosti se zapnutým vysoušečem.
Jaké jsou metody měření vlhkosti?
Váhová zkouška
Pro určení zbytkové vlhkosti je nejpřesnější váhová metoda. Tato metoda se provádí jen v akreditovaných zkušebních laboratořích a její výsledek je přesný. Avšak používá se jen v závažných případech u velkých staveb neboť je časově i finančně náročná.
Karbidová zkouška
Tato metoda určení zbytkové vlhkosti je daleko běžnější, relativně dostupná a přesná. Karbidová zkouška nepoužívá procentuální vyjádření, její výsledky se označují např. 3 CM jednotky. Nevhodným odběrem, nebo kontaminací látkou ovlivňující výsledek se dá tato relativně jednoduchá zkouška výrazně zkreslit. Technik pan Jančík doporučuje odběr provádět na více místech a pokaždé přes celou vrstvu. Vzorek u cementových potěrů by měl vážit aspoň 50g a u anhydritových potěrů je nutné minimálně 100g. Přibližně horních 15 mm se pro vyloučení zkreslení odstraňuje a doporučuje z důvodu bezpečnosti používat na to majzlík a kladívko. Vzorek se dá odebírat při rozumném zacházení i na vytápěné desce, neboť když se přiblížíte k trubce, materiál okolo začne pružit, což je znamení, že máte být opatrní. Na získaném potěru je důležité důsledně oddělit pojivo od kameniva. Je dobré použít na zkoušku vzorek s co největším podílem pojiva. Pro provedení kvalitní zkoušky je důležité přesné odvážení vzorku, čistá tlaková nádoba a cejchovaný manometr s pravidelnou kalibrací. Do tlakové nádoby se vloží karbonová ampule, kuličky na rozbití ampule s kalibrem a odvážený vzorek. Nádoba se uzavře víčkem s manometrem a důkladně se s ní zatřepe. Co 5 minut se nádoba protřepává, samotná zkouška tedy trvá minimálně 20 minut. Na stupnici je výsledek vidět ihned a jsou i případy kdy musí být zkouška ukončena dříve. Jedná se tak převážně u mladých nedotvarovaných a nevyschlých potěrů, kde hrozí překročení mezních hodnot. A protože manometry jsou kalibrovány na vlhkost do 5 CM jednotek, mohlo dojít nezastavením zkoušky i k zničení přístroje. Ze začátku jsou zmíněny dvě rozdílné hodnoty pro vytápěné a nevytápěné povrchy, neboť reakce karbidu s vodní párou vyvolává tepelnou reakci, kde nastane rozpuštění krystalicky vázané vody. Proto je pro vytápěné potěry nižší hodnota, která se měří až po provedení topné zkoušky, kdy jsou již krystalky rozpuštěny. Pozor, CM metoda se nepoužívá pro stanovení zbytkové vlhkosti ve stěrce, u speciálních rychleschnoucích materiálů a také u samonivelačních nízkovrstvých potěrů. V těchto případech je nevyhnutelné spoléhat se na informace o vysychání, jež jsou obsaženy v technickém listu výrobku.
Elektrický vlhkoměr
Měření pomocí elektrického vlhkoměru by mělo předcházet karbidové zkoušce. Jedná se o orientační zkoušku, která však pro rozumného podlaháře je dostatečným vodítkem. Vždy by se mělo měřit minimálně 10 mm pod povrchem, tedy povrch odseknout sekáčkem a hroty přístroje co nejvíce zarazit do materiálu. Elektrický vlhkoměr má svůj přesně daný rozsah, kdy překročení se zobrazí na přístroji např. jako záporný údaj. Jsou různé druhy přístrojů, některým je potřeba přepočtová tabulka a některé jsou nastavitelné podle typu materiálu.
Vlhkoměry indukční
Indukční vlhkoměry patří také do skupiny orientačních měřidel. Vypadají spíše jako hračky, ale v rukou dostatečně zkušeného podlaháře jsou nezbytným nástrojem pro stanovení přesné zbytkové vlhkosti, a také k postupu jak dál. K tomu že všichni chtějí znát jen číslo, nebo určit časovou osu, kdy podlaha vyschne, vedou právě tyto digitální ukazatele. Je zbytečné jezdit na stavbu měřit vlhkost každý den, neboť zrovna vyšlo slunko, vysychání podlah totiž není lineární, ale skokové. Někdy se ani za týden nic neposune. Avšak pokud je podklad uložený více než 60 dní, pak nastávají případy kdy po očištění a obroušení povrchu může nastat snížení hodnoty klidně i o několik jednotek. Vše je však opravdu individuální.
Proč si dávat pozor na kondenzační vlhkost?
Sice tato vlhkost s podkladem vůbec nesouvisí, ale přesto podlaháře občas pořádně potrápí. Najednou, i když je podklad suchý, stěrka, dispenzační lepidla a jiné prostě nezasychají. Čím to je, když vše je v naprostém pořádku? Může za to výskyt kondenzačního spadu ve výšce do 10 mm nad povrchem. Kondenzační vlhkost se vyskytuje na začátku topné sezóny a v horkých letních dnech. V takovém případě při použití speciálního vlhkoměru hodnota vzdušné relativní vlhkosti (RHP) ukazuje až 98 %. Přitom teplota je 22 °C, RHP se pohybuje okolo 55 % a v místnosti je příjemně. Důvodem je, že podlaha je výrazně chladnější než okolí. V létě to způsobuje vzduch venku a okolí, který je výrazně teplejší než teplota podlahy. Klima místnosti se chová jako v ledničce, když otevřete dveře ledničky a vytáhnete nějakou nádobu ven, tak se nádoba také opotí. V případě začátku topné sezóny je to způsobeno spořivým investorem, který začne topit těsně před příchodem podlaháře a vytvoří tak stejně jako letní počasí naprosto stejný extrém. V létě tedy nezbývá než počkat až se příroda umoudří a v případě topení stačí topit, neustále větrat a teploty konstrukcí se do týdne vyrovnají.
Vlhkost se hodně zlehčuje a podceňuje, avšak dokáže způsobit nemalé škody. V případě jakýchkoliv sporů, nebo pochyb je rozumné se obrátit na odborníky, kteří se danou oblastí zabývají.
Autor článku je pan Ludvík Jančík.
